Vydávám se opět do Brooklynu k
distribučnímu centru v kostele st. Jacobi. Na místě jsou stovky
dobrovolníků, spousta lidí je zaměstnána jen jejich organizací.
Zařazuju se do jedné skupiny, vyplním papír ohledně kontaktních
údajů a svých možností a schopností. 
Na základě předchozího
zjištění že mají nedostatek rusky mluvících lidí se
rozvzpomínám na 2 roky ruštiny typu „vot Tamára pasmatri“ na
základce a s mírným ostychem se hlásím se jako rusky
komunikující dobrovolník a za tímto účelem si lepím na bundu
nálepku se stručným údajem „Jan, Russian commun.“ (Až
později si uvědomuju, že jsem tím ze sebe udělal ruskýho
komunistu, tak to rychle strhávám!) 
Ovšem po krátké době čekání
na úkol se poptávka projeví a z toho davu lidu se ozve „Mic
check!“ (neboli „kontrola mikrofonu“) a všichni to opakují
(tím se získá pozornost mluvčího). „Is there any Russian
speaker?“ zazní 2x davem. Jediná zvednutá ruka je ta moje, jsem
za hvězdu :). Balíme věci spolu se 2 holkama a dvojicí důchodců,
co poskytli auto, a vyrážíme plnit úkol (dovézt čistící
prostředky) na Rockaway.
Cesta trvá dlouho, procházím sí
slova ve slovník 26 řečí, kterej jsem před 18 lety zdědil po
babičce a od té doby ho všude vozím. Natušil bych, že z něj v
New Yorku budu potřebovat ruštinu. Vykládáme část nákladu u
distribučního centra na Rockaway a posouváme se do sídliště Far
Rockaway, který neutrpělo takovou škodu vodou, o to je tam ale
horší bydlení když nejde proud. Lidi musí šplhat 14 pater bez
výtahů.
Rozdáváme zbytek nákladu a hledám,
kde jsou ti Rusové. Prej už odešli … nakonec rusky promluovám k
jedné staré paní, ale skoro určitě by se tu beze mě obešli.
Vracíme se k předchozímu distribučnímu na Rockawayi. Je to
kostel, nejspíš fara a tělocvična, vše dokonale využito. Pár
hodin pomáháme s jeho chodem (materiál vykládat z aut, třídit,
balit, nakládat …) spolu s dalšíma asi tak 60 lidma. Dnes v noci
se posouval čas (týden po Evropě) a stmívá se o to dřív, což
je v místech bez elektriky, jako je toto, zásadní skutečnost.
Končíme proto už kolem 16:30 a vracíme se do města. Cestou už
jen s hrůzou koukáme na nekonečný fronty na benzín u několika
málo zprovozněných benzínek. Důvodů této krize se sešlo
několik, jedním je že tankery z bezpečnostních důvodů nemohly
několik dní přistávat u pobřeží a proto se pohonný hmoty
dopravují po zemi až z Pensylvánie. Toto dohromady se spoustou
výpadků proudu a poškození větrem na pumpách najednou vyvolalo
řetězovou reakci u pump a proto teď někteří stojí ve frontách
na benzín i přes noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat