Snažím se dostat do Downtownu, čtvrti
Lower East Side, kde jsem v září bydlel a teď tam chybí proud a
spousta lidí potřebuje pomoc. Jdu na metro, ale takovou frontu jsem
tu ještě neviděl. Spolu s asi tak 150 lidma čekám venku, než
nás pustí otevřeným koridorem dovnitře do areálu metra. Myslel
jsem, že znepoplatnění má situaci usnadnit, ale zjevně není
způsob, jak by se mělo dostávat přes turnikety, tak nás pouští
malou brankou. Úžasnej systém. V metru nastupuju do už skoro
plnýho vlaku F, jako normálně, když jedu na Manahattan. Ovšem za
chvíli po druhé koleji, po které normálně jezdí jen pomalá
lokálka M přijede další F a lidi do něj přestupují. Nechápu,
nicméně ten vlak odjíždí a my stojíme. Když se ta situace
zopakuje asi 3x a se po 20 minutách ještě nehli, uvažuju, že to
taky nějak začnu řešit. Konečně jedenem, ale místo abychom
jeli jako expres, ploužíme se lokálně po všech zastávkách.
Když přijíždíme na Manahattan, ujišťují nás, že to bude
ještě horší, tak radši vystupuju a jdu na autobus. Vyznat se ale
v tom, co kam jede není tak snadný, tak než najdu správnej spoj,
je poledne, hodím do sebe 2 pizzy po dolaru, sedám na správnej bus
a mířím do tmy na jih.
Přicházím do centra pomoci na Hester
street, kde je velmi živo. Zařazuju se do fronty dobrovolníků.
Každý se zaregistruje a přidá se do týmu asi 8 lidí. Týmy plní
úkol: v dané oblasti (většinou jedna strana jedné ulice v
určitým úseku) projít všechny domy, klepat na dveře a prohodit
s lidma pár slov, dát jim infoleták, baterky, vodu, jídlo. V
domech není světlo, takže nasazujeme čelovky, bereme zásoby a
vyrážíme. Ve stejnou dobu se v Brně koná hra Tmou, tak si
připadám, že hraju něco podobnýho – akorát místo šifer se
tu řeší komunikace různými jazyky (kromě angličtiny hlavně
čínština a španěština). Češtinu tu ale neuplatním. Zato
fyzická náročnost tu je – nosit kanystry s vodou do 12 patra
(výtahy nejedou) zase není taková sranda. Ale co chcu, cleou dobu
jsem se před tím snažil najít mrakodrap, kde bych se mohl projít
po schodišti, tak teď to můžu spoji s něčím užitečným.
Lidi nás berou tak všelijak,
samozřejmě většinou nám děkují, že jim pomáháme, ale
celkově mám pocit, že nás zas tolik nepotřebují – až na pár
výjimak, kdy opravud nejsou schopni sejít těch mnoho pater dolů.
Ale rozdávat jídlo a vodo v přízemí mi přijde trochu nesmyslný.
Navíc, když se akce nedostatečně zorganizuje, pak v některých
domech klepe na tytéž dveře víc skupin, to pak asi ani moc
příjemný pro ty lidi není. Celkově su rád, že jsem tu pomohl a
že ve 4h končíme, tato část města opravdu moc hezká není.
Sedám na autobus a jedu do
distribučního centra v Brooklynu. Tuto část města vůbec neznám,
jen jednou jsem ji projel metrem, takže tu trochu bloudím, ale
nakonec nacházím metro, co mě zaveze až je kostelu St. Jacobi,
kde je hlavní středisko pomoci. Úžasný. Prostor pod kostelem
slouží jako nějaká svatyně indiánské kultury a její majitelé
umožnili prostor využít ke skladování humanitární pomoci. Ale
večer tu má proběhnout rituál, takže tu je jak příprava na něj
tak i hromady všeho od jídla přes drogerii po textil. Ale ku
podivu to tu až neuvěřitelně hladce šlape. Přijde auto ze
sbírkou darů, ven vyběhne 10 lidí ho vyložit a naskládat do
skladu. Přijede jiný auto s poptávkou z pobřeží, 10 lidí (ne
nutně těch stejných) se hrne s nákladem ven. Mezi tím dalších
asi 10-20 lidí roztřiďuje nově přijaté dary. Zapojuju se ke
skládání vod, ale občas běžím vy/na-kládat auto. Kromě toho si sem pro jídlo a zásoby chodí bouří postižení lidi. Když večer
odcházím, mám konečně pocit, že jsem byl trochu užitečnej,
přitom to byla docela příjemná činnost.
Doma se dozvídám pro mě překvapující
zprávu: „Starosta Bloomberg zrušil maraton!“. Vždyť do teď
ujišťoval, že maraton bude, jaká je to zásadní událost pro
město, symbol jednoty a schopností města a já nevím co všechno
… V uplynulých dnech jsem ve městě viděl spousty běžců – a
teď toto. To jim teda nezávidím.
A dozvídám se další věc: zítřejší
koncert Machine Head a dalších je zrušen! Do prčic, těším se
na to tak dlouho a teď to zruší. Naštěstí to jen odsunuli a
dokonce na dobu, kdy tu ještě budu – poslední víkend před mým
odjezdem.Tak mám ještě měsíc a půl na přípravu. A zítra mám
o to víc času.
Žádné komentáře:
Okomentovat